České Velikonoce v kuchyni
Velikonoce v minulosti patřily k důležitým křesťanským svátkům, připomínaly ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Slavily se také jako svátek jara, s českými Velikonocemi je svázáno velké množství tradic, na spoustu z nich však pomalu zapomínáme.
Jako většina svátků, také Velikonoce jsou spojené s vařením pokrmů typických pro tyto dny, peče se obřadní pečivo. Pojďme si shrnout některé z nich.
Pašijový týden
Velikonocům předchází čtyřicetidenní půst, který začal po zimním masopustu.
Poslední týden půstu se nazývá pašijový. Do tohoto týdne spadají významné velikonoční dny, jako je Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Boží hod velikonoční (neděle) a konečně Velikonoční pondělí.
Zelený čtvrtek
Na Zelený čtvrtek se připomíná Ježíšova poslední večeře, na které jej zradil jeden z jeho apoštolů, Jidáš Iškariotský. V Jidášovi se však posléze hnulo svědomí a oběsil se na provazu na stromě.
V upomínku na tuto událost se ve čtvrtek pečou jidáše, sladké pečivo z kynutého těsta, které se vyválí na provazce a pak se z něho pečou různé tvary – nejčastěji spirály nebo knoty. Ty mají připomínat provaz, na kterém se Jidáš oběsil.
Recepty na jidáše:
Velikonoční jidáše
Jidáše se potírají medem, pečivo je tak nejenom sladší a voňavější, podle pověry má med požitý na Zelený čtvrtek ochránit před hadím uštknutím a dalšími otravami.
Na Zelený čtvrtek by se mělo pojíst něco zeleného, to aby „nebolelo v krku“. Obvykle se dělávala polévka ze zelených jarních bylin.
Začínalo se také s pečením velikonoční nádivky, která měla v různých regionech jiná jména: hlavička, sekanice, nadívanina. Součástí hlavičky bylo uzené maso a především jarní bylinky.
Recept na velikonoční hlavičku:
Velikonoční hlavička
Velký pátek
Den, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus. Na Velký pátek se držel přísný půst, lidé tím vyjadřovali solidárnost s Ježíšovým utrpením.
V kuchyni byl klid, nesměl se péct chléb, ba ani orat – když Ježíš zemřel, nesmělo se hýbat zemí.
Bílá sobota
Zato na Bílou sobotu bývalo v kuchyni rušno!
Hned ráno hospodyně vymetala stavení novým koštětem, aby vyhnala blechy.
Poté zadělávala na mazanec, sladký bochánek z kynutého těsta, jehož povrch se nařezával do kříže. Na druhý den se mazanec nesl do kostela na posvěcení.
Špaldový mazanec s tvarohem
Někde se do mazance přidával sýr nebo tvaroh, pak se mu říkalo „syrnej koláč“.
O Bílé sobotě bohatší pekli jehněčí maso, které se také nechávalo světit. Chudší nahrazovali jehněčí maso pečením sladkého beránka, kterého spolu s mazancem nechávali posvětit v kostele místo masitého pokrmu.
Tradice velikonočního beránka se dochovala až do dnešní doby.
Boží hod velikonoční
To je vždy neděle, která následuje po Bílé sobotě. Mimo jiné, Boží hody máme v roce tři: vánoční, velikonoční a svatodušní (neboli Letnice, slaví se 50 dní po Velikonocích).
Na Boží hod velikonoční se lidé scházeli v kostele na ranní mši, traduje se, že v noci ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých, na kostely se vrátily zvony, které na Zelený čtvrtek odletěly do Říma.
Lidé do kostela nosili světit obřadní pokrmy, které upekli na Bílou sobotu.
Podle zvyklosti měli do kostela přijít v něčem novém, aby přivítali znovuzrození. Podobná tradice se uchovala dodnes, kdy bychom si měli na Velikonoce pořídit nějakou novou věc, aby nás „nepokakal beránek“.
V neděli se také barvila vejce, která byla považovaná za zrod nového života. Na Boží hod velikonoční si rodina měla u stolu rozdělit jedno vařené vajíčko, aby držela pohromadě.
Velikonoční pondělí
Pondělí patřilo zábavě a veselí. Při pomlázce chlapci chodili „vyšlehávat z děvčat lenost“, případně se říkalo, že je šlehají, aby dívky vydržely po celý rok zdravé.
Pomlázce samotné se říkávalo také tatar nebo žíla.
Vajíčka se dříve barvila na červeno, červená byla považovaná za barvu života. I proto se původně říkalo Červené pondělí, až později, kdy se vajíčka začala barvit i jinými barvami, se ustálil termín Velikonoční pondělí.
Přírodně se vajíčka barvila cibulí nažluto nebo mladým ječmenem nazeleno.
Vejcím, zdobeným různými výtvarnými technikami, se říká kraslice.